Na pouhých třiceti kilometrech jedné z hlavních turistických oblastí Chorvatska na zvědavé turisty čekají Diokleciánův palác v největším dalmatském městě Splitu, Starogradské pole na ostrově Hvaru a historické centrum města Trogiru. A to není zdaleka vše, co zmíněná organizace OSN pro vzdělání, vědu a kulturu zapsala na některý ze svých prestižních seznamů.
Na Seznamu chráněného nehmotného dědictví UNESCO jsou krajka z agáve, procesí „Za križen“ na Hvaru nebo sinjská alka, rytířský turnaj, jehož tradice v Sinji sahá až do 18. století. Na tomtéž seznamu je i tanec zvaný „němé kolo“ či „klapsko pjevanje“, tradiční druh sborového zpěvu bez doprovodu hudebních nástrojů, jenž se ze své kolébky v Dalmácii rozšířil i do některých dalších chorvatských krajů. O tom, že zachovalých památek mohlo být v této části Chorvatska více, svědčí četná archeologická naleziště, jako je Solin – nejznámější a největší archeologická lokalita na východním pobřeží Jadranu. Jde o pozůstatky antické Salony, někdejšího hlavního města římské provincie Dalmácie, jež se rozkládají asi šest kilometrů severně od Splitu. Zatímco ve vnitrozemí propagují cestovní ruch a návrat k přírodě především rozmanité skanzeny a ekologické vesničky, na pobřeží tuto roli zastávají kempy, které často využívají bohatství slunečního svitu pro výrobu tepelné energie. Kempy ve střední Dalmácii pomáhají propagovat i další speciality této části Chorvatska.
